Hele lidi – výukový program
Ve čtvrtek 7. prosince jsme mezi námi uvítali zástupce občanského sdružení Slepíši z Tasova. Naše spolupráce s nimi byla navázána již více než před deseti lety. V programu Hele lidi seznamují děti hravou formou se životem lidí se zdravotním postižením. Naši žáci si vyzkoušeli, že není jednoduché pohybovat se po třídě se zavázanýma očima. Ocenili pomoc. Naučili se, jak pomáhat, když se setkají s nevidomým člověkem. Procvičili sluch i hmat, vyzkoušeli si invalidní vozík, chůzi se slepeckou holí. Četli sdělení v Braillově slepeckém písmu. Povídali si o pomoci asistenčních psů. Získané informace si ověřovali zvídavými otázkami. V závěru programu si pod vedením zrakově postiženého instruktora speciální technikou vymodelovali obličej Mikuláše z hlíny.
Dostali jsme krásný dárek – Ještěrku – hmatovou hračku vyrobenou z keramické hlíny. Autorka tohoto reliéfu i ostatních sošek, které jsme měli možnost vidět, nevidí očima, ale dokáže svět vnímat hmatem. Získala si náš obdiv a úctu.
Jak naše děti program zaujal? Na to si můžete odpovědět sami. Zde je několik příspěvků od žáků 4. ročníku.
„Moc se mi to líbilo, protože jsem se dozvěděla něco o slepých lidech. Zjistila jsem, že dojít do třídy poslepu není taková legrace ani poznávat tabulky s písmenem a věci. Já jsem měla písmeno L – jako lžička. Také jsme poznávali zvuky, taky jsme modelovali z hlíny. Nakreslili jsme Mikuláše a na to dávali kousky hlíny a pak jsme to otočili a sloupli papír a ona se ta kresba obtiskla na tu hlínu. Pak jsme dostali víc hlíny a vyplňovali do 3D. Moc mě to bavilo a těším se na další program…“ Hana Cacková
„Lidi, kteří jsou slepí, tak mají sluch hodně silný a dokážou z dálky 70 metrů určit, kdo je kde. Někteří mají vodícího psa. Slepí lidé mají hůl, kterou si poklepávají a tak poznají, jestli jsou u schodů nebo na ulici….“ Marek Novotný
„Zaujal mě takový pán, který na jedno oko nevidí a na druhé rozmazané šmouhy. Jmenoval se Milan. S Přemkem jsem sestavil vozík a pak se Mirek na něm svezl…“ Petr Bukáček
„ Je to velice krásný pořad a moc si toho vážím, závidím, jak dokážou vymodelovat krásné sochy a vůbec nikdy tu sochu neuvidí, ale dokážou ji vnímat rukama. Vyprávěli nám, že vnímají něco, co my ne. Je to, že když stojí a slyší klepání tou slepeckou hůlkou a slyší to třeba na vzdálenost 70 metrů, poznají, kdo to je. A byli s námi tři lidé, jmenovali se Milan, Jiří a Božena. Tvořili jsme z hlíny, ale nebyla to jen tak ledajaká hlína, když ji pomačkáš, tak se s ní moc hezky modelovat nejde. Milan také nevidí, ale nevidí jen na jedno oko a na druhé je siluety…“ Natálka Humpolíčková
„…Nejvíc se mi líbilo to, jak jsme si vyzkoušeli být slepí a nebo jsem poznávala zvuky. Milan je skoro slepý, ale jezdí do Brna do školy a je to super, že se snaží. Ale všichni se snaží. A taky jsme pracovali s modelovací hlínou. Ten pořad byl výborný. A Mirek se na vozíčku projel. A držela jsem Náťu, protože byla jakoby slepá.“ Káťa Sudová
„Bylo to hezké. Byl to hrdina, že dokázal vyrobit tak hezké sochy z hlíny a přitom neviděl. Líbil se mi ten pořad Hele lidi. Jsou v tom dobrý, mají sluch hezky vyvinutý a hmat úplně dokonalý. Bavilo mě to, jak jsme vyráběli taky takové sošky, ale menší….“ Radek Kotlán
