Exkurze Osvětim
Osvětim byla největším koncentračním a vyhlazovacím táborem, ve kterém během druhé světové války zemřelo podle odhadů 1,5 milionu lidí. Tématu holocaustu jsme se s žáky věnovali již minulý rok, a když se nám letos naskytla možnost vyrazit se na vlastní oči podívat na toto smutné místo, nemohli jsme odmítnout. Na exkurzi do Osvětimi jsme jeli s žáky z nedvědické základní školy. Cesta byla sice dlouhá, dohromady jsme v autobuse strávili deset hodin, ale očekávání byla veliká.
Když se člověk ocitne na tomto místě, ani nedutá. Procházíte bránou s cynickým nápisem „Arbeit macht frei“, míjíte cihlové baráky, ve kterých je otisknuto tolik utrpení a bolesti. V některých budovách jsou vystaveny fotografie, v jiných uvidíte hromadu brýlí, protéz, nádobí či vlasů, které patřily zdejším vězňům. Čím hlouběji do tábora vstupujete, tím se stupňuje tíže prožitků. Procházíte kolem bloku č. 10, kde doktor Mengele prováděl pokusy na dvojčatech, kolem bloku č. 11, ve kterém vězni neskutečně trpěli. S úctou procházíte plynovými komorami a krematoriem. Zdá se až neskutečné, že to všechno kdy mohla být pravda. V další části prohlídky jsme se přesunuli do Březinky, což je druhá a mnohem větší část tábora, kam přijížděly ony pověstné transporty lidí. Zbyl tu pouze zlomek původních baráků, zničené krematorium, které povstalí vězni vyhodili do vzduchu, a je zde zbudován pomník obětem.
Věřím, že v žácích návštěva Osvětimi probudila zármutek, ale i hluboký soucit. Všichni se chovali pietně, toho si velmi vážím. I o tak těžkých věcech je potřeba s žáky hovořit a prožívat je.
Mgr. Pavla Homolková
